I když se jedná o remake gamesky z roku 1984, nemůžeme Vítka podezřívat z nedostatku nápadů a invence. Dle mě, hra vznikla tak trochu na truc, na truc dnešním nezávislým vývojářům. Nese v sobě jednoduché poselství, vzkaz pro všechny, kdož pochybují, že jde v dnešní době vytvořit hezká a zábavná hra, bez pomoci hordy grafiků, scénáristů a level-designerů.

K tvorbě Adder využil prostředí vývojářského nástroje Game maker a jeho jazyk GML. Hra je na české freeware scéně tak trochu unikát, nevyužívá předpřipravené obrázky (sprity) objektů, ale generuje tvary všech věcí na herní ploše. Jmenovitě planetku, kterou máte za úkol ochraňovat, vojenský satelit, z něhož pálíte, nepřátele, mušku vašeho zaměřovače, i samotné střely satelitu. Hra je tím pádem rozmanitá, pokaždé trošku jiná, neuvěřitelně malá, jednoduchá a prosta všech zbytečných serepetiček. Po technické stránce je to dobrá a poctivá práce, ale může být taková gameska vůbec hratelná a zábavná?

Po spuštění se přede mnou objeví úvodní obrazovka, která odkazuje na původní tvůrce Planetary Defence a plní jakousi „pietní“ povinnost, vůči své o 26let starší kolegyni. Stiskem pravého myšočudlovníku se bez okolků dostávám do hry, kde zjišťuji, že kódem generovaná grafika je opravdu koukatelná.

Satelit tvaru čtyřnohého pavoučka poutníčka vesele rotuje po oběžné dráze a první enemáci touží ukrojit si z ní kousek sladké odměny. Hra je z počátku jednoduchá, ne přehnaně a odsypává se svižným tempem kupředu. Postupem času se nepřátelé zrychlují a zvětšuje se i jejich četnost, časem přibudou i vetší protivníci, kteří neúprosnou střelbou ohlodávají slupku naší planety a je potřeba zchladit je vetší sprškou munice.

Pro mě hra vždy skončila, příchodem čtvrtého velkého protivníka na scénu, tudíž, jaké další překvapení čeká na hráče, jsem dosud nezjistil.



Planetary Defence má příjemnou retro atmosféru, kterou dokreslují stejně stylizované zvuky, generování objektů funguje téměř bezchybně, jen jednou se mi stalo, že jsem nebyl spokojen a to s černou barvou střel, které ohraničovaly jen červené pixely, tudíž jsem přesně netušil, kam směřuje moje zběsilá sypačka. Mě osobně se hra hodně líbí, postrádal jsem jen tzv. mega bombu s funkcí záchranné brzdy (při přeplněné obrazovce). Poněvadž se s Adderem trošku znám, musel jsem o nezávislé hodnocení poprosit tři moje známé.

Toby183 (věk 13,5): No to je hrozná kravina LOL, ty hnusný kostky nejdou vůbec trefit. A ta velká kostka nejde sestřelit, no LOL kdo tohle dělal… Jako dost nudááá, lítat furt dokola a lepší zbraně taky nikde, jako mohl to trochu promakat, je to takový nudný, zvuky LOL… Jako dám 35% Ale hrát to uš nebudu.

Kokos (věk 26): Říkáš jeden člověk? Hmm a nepřátele se generují? Víš to, že jsem si ani nevšimnul, příště budu pozorně koukat, jestli nejdou dva stejní! Hra mě překvapila, ty mě nutíš vždycky do nějakých kravin, ale tohle je fakt super. Vrátil jsem se o 12 až 15 let zpátky, ke hrám od Vonga. A to bez urážky, zas na mě dejchly ztracený hodiny před TV. Za mě 90% a kam ses až dostal?

Ork (věk 31): Generování se na volné scéně moc nevyskytuje, ale v globále je už prostě překonaný, obšlehnutej koncept díru do pupku taky neudělá, v podstatě nechápu to neustálý remejkování 100x jinak. Do světa může člověk vytáhnout jenom s naprostým originálem, protože ta komerční scéna hry posunula úplně někam jinam… do prdele se sakra malým otvorem. Chlapík to má ale hezky zmáknutý, fakticky mu nahrává, že jsem se s touhle hrou ještě nesetkal. Plácnu tam 82% a ať si toho váží, já mám pro fríwergly nachystaný max. šedesátky.