Častokrát se mi při hraní plošinovek, tvořených začínajícím vývojářem, stávalo, že už po chvilce hraní mě herní svět přestal bavit. Plošinky, byť slušně vykreslené, stále se opakující a bez jediného osvěžení, nemají daleko k usmrcení vašeho herního světa.

Když má váš herní svět zaujmout, můžete toho docílit například příběhem. Žádný hráč však neuvěří textům, pokud se v popisovaném světě nebude pohybovat a neuvidí ho na vlastní oči. Nezbývá vám tedy nic jiného, než se pokusit různými prvky přesvědčit hráče, že právě vaše hra stojí za prozkoumání.
A jak je v tomto seriálu zvykem, pokusíme se o to pokud možno nejefektivnější cestou.

Ponořím se teď do své mysli a začnu přemýšlet jak na to. Opět si zopakuji, že musím vycházet z toho co už mám. Udržet styl. A nejen to, z toho co už mám mohu čerpat inspiraci.
Zatím je dané prostředí. Zelený přírodní vzhled si vysloveně žádá osazení rostlinstvem, to napadne asi každého. Začnu...

...Trávou

Když se řekne tráva, těžko si pod tím někdo představí prvek, který odliší mou hru od ostatních. Samostatně určitě ne, ale jako základ je vhodná. Tráva zde navíc bude plnit ještě jednu funkci - prostorovost.
Byť se jedná o plošinovku, jsou možnosti, jak přesvědčit hráče, že dvojrozměrnost světa je dána jen naším pohledem. Pokud totiž hovořím o pozadí, není dané, že pozadí bude v pozadí. Pozadí může být i popředí. Když je pak v popředí ta naše travička, hráč získá mnohem přirozenější dojem, že hlavní postava se skutečně v trávě brodí.
Tento malý "trik" použiju i v mém příkladu. Chtě nechtě, nejdřív jí však musí někdo nakreslit, takže do toho.

Tráva jako taková je ve hře už v poloze visící a je prakticky všude. Tato tráva bude v poloze vzpřímené a bude se nacházet jen na některých místech. Vkládat do hry ji budu ve formě tilesů.



A máme tady první pokus. Tráva si roste bujně a všelijak, osatně jako skutečná tráva.
Kdo si pročítal minulý díl, možná si vzpomíná jak jsem hovořil o opakování prvků. Aby nebylo toto opakování nápadné, opakující prvky uděláme až geometricky přesné.
Jak vidíte kreslím rovnou do prostředí, kde bude zasazena. Rovnou zkouším, jak budou vypadat za sebou. A hned na první pohled je mi jasné, že tato tráva se do hry nehodí. Budu to muset zkusit jinak.

Za prvé bych měl trávu zřídčit, aby červík tu a tam "prosvítal" a docílil jsem tak avizovaného efektu brouzdání v trávě, a za druhé se pokusit, byť to jde proti přirozenosti (o něco méně než červ s červenou čepicí), stébla trávy sjednotit. V mém světě prostě musí vše lícovat.



Tady už jsou stébla trávy v jednom šiku a dle zajetých kolejí pěkně zakulacená. Do vzniklých mezer jsem vsunul menší stébla.
Opět mi zde něco nehraje. Malá stébla asi nebyla nejmoudřejším nápadem, uzounké lajny jsou moc ostré, do hry se nehodí a tráva tím na sebe poutá až moc pozornosti. Navíc jsem si u obou všiml faktu, že obrysy jsou moc výrazné. Budu si na to dávat při příštím pokusu pozor, protože na rozdíl od plošinek, které jsou důležité pro pohyb, by tyto doplňkové prvky měly být méně výrazné.
Nejhorší pocit mám ale z toho, že jsem stále nedokázal vymyslet něco originálnějšího, lepšího. Jde jen o to vymyslet ten jeden správný malinký tvar.

Nedá se nic dělat, musím zkoušet a zkoušet dokud nebudu spokojený.



Po chvilce zkoušení jsem konečně spokojen! V mých očích to sedí perfektně.
Už při prvním pomyšlení na trávu jsem si představil klasické "zoubky". Ovšem hned jsem to zavrhl s tím, že v mém světě nenajdete jedinou ostrou hranu. Asi jsem se té představy měl držel hned od začátku a jen se snažit skloubit jí s daným stylem.
Snažím se na špatných případech ukázat, že nic nejde hned a cesta, i k malému cíli, může být místy trnitá a překvapivě dlouhá, a na druhou stranu, že i dosažení malého cíle, jeden malý zelený trojúhelníček, může být velký krok pro vaši hru.



Teď, když jsem s trávou spokojen, vymačkám z ní všechen potenciál. Jak jsem psal, trávu tu a tam nechám vyrůst a nemohu se smířit s tím, že někde bude najednou trčet.



Dokreslil jsem proto části, kde se bude tráva vzdouvat, resp. mizet do ztracena. Jednotlivé části nemusím použít jen v dané kombinaci, ale mohu teď vytvářet mnoho různých variant, kterých si hráč snad všimne a možná je i ocení.

Dnes jsem už hovořil o tom, že se z toho co už máte, můžete inspirovat. Je logické, že když budete vycházet z toho co už máte, lépe tím docílíte neustále omílané jednotnosti.

Já konkrétně jsem to využil tak, že jsem si "vzpomněl" méně sytých bloků hlíny, které slouží jen jako pozadí a vysvětlení vznášejících se plošinek.
Napadlo mě, že bych takto mohl překreslovat do vzdáleného pozadí i další prvky. Opět hra získá víc prostorovosti. A je i logické, že pokud chodím celou hru kolem kaktusů, jak to, že nejsou žádné někde opodál? Tohle sice hráče při hře nenapadne, ovšem o to víc to možná nevědomky ocení.



Já si stále beru na paškál trávu, takže jsem si na ní hned vyzkoušel, jak by to fungovalo.
Neudělal jsem nic víc, než zmenšeninku již hotového tvaru bez jakéhokoliv stínování a v mnohem méně sytější zelené. Pro efekt jsem ještě změnil směr zoubků.
Hodil jsem si to do stávajícího levelu, a shledal, že účel to plní. Leckdo si řekne, že pár zelených pixelů nikoho neohromí. Já na to řeknu, že mě to nestálo více práce, než dopsání této věty, kterou přepisuji potřetí, a pořád si myslím, že si toho hráč musí všimnout, nebo to alespoň nějak vnímat. (Děláte to přeci hlavně pro ně, néé?:)

Rostlinstvo

To by člověk nevěřil, kolik se toho dá napovídat o trávě bez trávy. Každopádně travička je pěkný základ doposud neznámého ekosystému, který by takto ale byl stále nepříliš záživný a poněkud přízemní. Tedy vzhůru za slunečními paprsky, milá květeno!

Je nutno říct, že na vytvoření džungle s tísici (ba ani desítkami) druhů, nemáme čas a jako začátečníci o to ani nestojíme. Dal jsem si tedy čestný závazek, že zasadím do mého světa alespoň tři druhy rostlin, které budou velikostně snadno nastavitelné pro větší variabilitu + vytvořím jeden doplněk, který budu moci kombinovat se všemi, a vytvořím tak zdánlivý dojem různorodosti.
Myslím si, že by bylo mrháním vlastního času, kdyby alespoň jeden druh nebyl z kategorie visících. Dále musím vzít v potaz všechny poučky o jednotnosti stylu a vůbec ty věci co pořád opakuji a už to dělat nebudu.

Jako první každého napadne strom. Já jsem zásadně proti. Nebo alespoň v té podobě jak ho známe. Stromy jsou nesmírně veliké a různorodé. U stromu vám prostě neuvěřím, že všechny vyrostly do stejné výšky, mají stejně rostlé větve apod. Když pak míjíte desátý stejný, přijde vám to podivné a do očí bijící.
Přesto si říkám, že by zde ze země nějaká dřevina vyrůstat mohla. Smrdělo by to, kdyby tu nebylo nic hnědého.
Na rostlinkách už se dá víc vyhrát a byla by škoda nevymyslet něco netradičního. Ve vašem světě je přeci možné všechno.



Nakonec mi vykvetlo z mnoha pokusů toto. Opět si skromně nekladu za cíl vás to takhle naučit nakreslit, nebo vás přimět k tomu dojít. Je to jedna z variant. Vás určitě napadlo pět jiných způsobů co a jak by to šlo jinak.
Je důležité dodat, že po přijetí kmene za přijatelný, jsem dlouho nevěděl co s vrškem. Nakonec jsem dospěl k variantě úplně vpravo. Ano, mohl bych použít všechny tři způsoby, ale nepřišlo mi, že tím moc změním. Navíc se mi ty dva prostě nelíbily. Ale určitě by nebyla chyba nechat vysadit všechny tři.

Tento "strom" jsem si rozdělil na vršek a tělo. Takto mohu snadno korigovat výšku stromu. Stromy tak budou všechny stejné, ale výška je přeci jen bude trochu odlišovat.
Záhy jsem také přišel na to, že takovéto vývrtky se doslova hodí pro provrtávání země. Místy tak kmen prorůstá třeba i přes tři plošinky.

Hnědá věc by byla, teď bych měl jít do zelené. (Mimochodem používám již použité barvy, mj. i kvůli obligádní jednolitosti) Chtělo by to opět něco nekošatého, dlouhého, nečekaného..Co takhle kaktus?



Tak schválně hádejte. Který z těchto tří podobných návrhů jsem si vybral? Kdo čte pozorně, tipuje číslo tři. A neříkejte mi, že nakreslit tohle je nemožné.
Kaktus má podobné vlastnosti a výhody jako předchozí vývrtkostrom.

Ještě jsem sliboval něco visícího. Něco co bude fungovat podobně jako tráva a postava se za tím tu a tam skryje jako za záclonku. Nějaký zarostlý šlahoun bude asi nejvhodnější.



První verze je vlastně jen zkopírovaná vlnovka z plošinky (když už jsem se s ní dělal). V kroku dvě jsem ji trochu vyhladil, aby nebyla tak kostrbatá a nakonec jsem přidal nějakou tu zeleň a lístky.
Stejně jako u předchozích, přizpůsobím jí tak, abych jí mohl protahovat do nekonečna. U těchto šlahounů se to bude zvlášť hodit.

Byl by hřích zapomenout na dané předsevzetí a nevytvořit kopie těchto tří prvků, tentokrát ve verzi "vzdálené pozadí".



Tyto tři miniatury udělám co nejdelší a délku měním tak, že je prostě schovávám za plošinky. To se dá samozřejmě používat i jinde.

Teď je to celé takové hezky zeleno-hnědé, nepřeplácané. Což není na škodu, ale určitě mi dáte za pravdu, že barvičky tu trochu chybí.
Stejně tak tu chybí květiny. A vykašlu se na květiny a vezmu si z nich jen to nejlepší - květy. Kvítky různobarevné i různotvaré můžu pak používat tak, že je budu připíchávat porůznu na kaktusy či šlahouny.



Hra tak získá barvu a jednotlivé prvky svou částečnou jedinečnost vůči ostatním.

Tma

Na závěr mě ještě, při samotném stavění příkladového kola, vnukla nápad jeskyně, kterou jsem vytvořil. Zdálo se mi divné, že v ní bude stejně světla. Vytvořil jsem tedy instantně "tmavou hlínu v pozadí" a její přechody do klasické.
A vůbec jsem si nelámal hlavu tím, že to neodpovídá skutečnému dopadu světla. :))



Na obrázku, kde jsou mimo jiné všechny prvky, které zatím mám, onu tmu můžete vidět vpravo dole.

A takhle vypadá dokreslení "v akci".

Jak to poskládat

Když už máme jednotlivé dílky skládačky, máme ze dvou třetin vyhráno. Vymýšlení designu jednotlivých kol, může být stejně tak trápení, jako zábava.
Musíte prvky šikovně střídat a kombinovat, abyste z toho co jste pracně nakreslili, vytěžili maximum. Dále si určete pár pravidel, podle kterých se budete řídit. Např. kaktusy rostou max. po třech. Tím se pak řiďte celou hru. Na jednom místě jich pak třeba udělejte dvacet. To hráče zřejmě překvapí.
Zkrátka, poskládat to, to chce to samé co nakreslit. Ale o tom snad jindy, v jiném životě třeba.

Na závěr

Tohle je takové minimum, aby vaše hra nebyla úplně holá. Dál pokračovat by nemělo smysl, protože dál už by byly jen další varianty toho samého.
Pro někoho je to zbytečnost, pro jiného jako já, nedílná součást vykreslení vlastního imaginárního světa.
Navíc je to takový typ grafiky, ke které se můžete kdykoliv vrátit. Někdy můžete dokonce i nakreslit, jako takový krátký únik z toho co musíte, k tomu co můžete, nějakou prazvláštní kytičku, nebo třeba rozcestník, pomník, který bude jen na jednom či dvou místech, nebo kamínky, které dodatečně rozházíte do hotového levelu.
Vůbec byste se neměli bát nakreslit něco, co bude ve hře jen jednou. To utvrdí hráče v tom, že vaše hra má ještě co nabídnout. Ale zas to moc nepřehánějte, ať vaše hra není přeplácaná, a hlavně, ať vás nebolí hlava... (a ruce).

Na úplný závěr bych chtěl připomenout, že tohle není žádný vzorový příklad. Např. Lucka se mi koukla přes rameno a sdělila mi, že to teda není nic moc. Až když jsem jí vysvětlil, že to dělal začátečník, tak na to teda jakože přistoupila. :))